Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, majíce na zřeteli, že podle zásad
vyhlášených v Chartě Spojených národů je uznání přirozené důstojnosti a rovných
a nezcizitelných práv všech příslušníků lidské rodiny základem svobody,
spravedlnosti a míru ve světě, majíce na mysli, že lid Spojených národů v Chartě
znovu potvrdil svou víru v základní lidská práva, v důstojnost a hodnotu lidské
osobnosti a že vyjádřil své odhodlání podporovat sociální pokrok a zlepšovat
životní úroveň při větší svobodě, uznávajíce, že Spojené národy ve Všeobecné
deklaraci lidských práv a v mezinárodních paktech o lidských právech prohlásily
a dohodly se na tom, že každému příslušejí v nich stanovená práva, a to bez
jakéhokoli rozlišování podle rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, náboženství,
politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo sociálního původu, majetku,
rodu nebo jiné ho postavení, pamětlivy, že ve Všeobecné deklaraci lidských práv
Spojené národy prohlásily, že dětství má nárok na zvláštní péči a pomoc,
přesvědčeny, že rodina, jako základní jednotka společnosti a přirozené prostředí
pro růst a blaho všech svých členů a zejména dětí, musí mít nárok na potřebnou
ochranu a takovou pomoc, aby mohla beze zbytku plnit svou úlohu ve společnosti,
uznávajíce, že v zájmu plného a harmonického rozvoje osobnosti musí dítě
vyrůstat v rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění, majíce na
zřeteli, že dítě musí být plně připraveno žít ve společnosti vlastním životem a
vychováno v duchu ideálů prohlášených v Chartě Spojených národů, a to zejména v
duchu míru, důstojnosti, snášenlivosti, svobody, rovnosti a solidarity, majíce
na mysli, že potřeba zabezpečit dítěti zvláštní péči byla zakotvena v Ženevské
deklaraci práv dítěte z r. 1924 a v Deklaraci práv dítěte přijaté Spojenými
národy v r. 1959 a uznána ve Všeobecné deklaraci lidských práv, v Mezinárodním
paktu o občanských a politických právech (zejména v článcích 23 a 24), v
Mezinárodním paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech (zejména v
článku 10) a ve statutech a příslušných dokumentech odborných organizací a
mezinárodních organizací zabývajících se péčí o blaho dětí, majíce na mysli, že,
jak je uvedeno v Deklaraci práv dítěte přijaté Valným shromážděním Organizace
spojených národů 20. listopadu 1959, "dítě pro svou tělesnou a duševní nezralost
potřebuje zvláštní záruky, péči a odpovídající právní ochranu před narozením i
po něm" pamětlivy ustanovení Deklarace sociálních a právních zásad ochrany a
zajištění blaha dětí, se zvláštním ohledem na vnitrostátní a mezinárodní úpravu
umísťování do institucí náhradní péče, Minimálních standardních pravidel OSN
týkajících se výkonu soudnictví za účasti mladistvých (Pekingská pravidla),
Deklarace o ochraně žen a dětí za mimořádných událostí a za ozbrojených
konfliktů, uznávajíce, že ve všech zemích světa jsou děti žijící ve výjimečně
obtížných podmínkách a že tyto děti vyžadují zvláštní pozornost, berouce
náležitý ohled na význam tradic a kulturních hodnot každého národa pro ochranu a
harmonický rozvoj dítěte, uznávajíce význam mezinárodní spolupráce pro
zlepšování životních podmínek dětí v každé zemi a zejména v zemích rozvojových,
dohodly se na následujícím:
ČÁST I
Článek 1
Pro účely této úmluvy se dítětem rozumí každá lidská bytost mladší osmnácti
let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti
dosaženo dříve.
Článek 2
Státy, které jsou smluvní stranou této úmluvy, se zavazují respektovat a
zabezpečit práva stanovená touto úmluvou každému dítěti nacházejícímu se pod
jejich jurisdikcí bez jakékoli diskriminace podle rasy, barvy pleti, pohlaví,
jazyka, náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního, etnické ho
nebo sociálního původu, majetku, tělesné nebo duševní nezpůsobilosti, rodu a
jiného postavení dítěte nebo jeho rodičů nebo zákonných zástupců.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, učiní všechna potřebná opatření k
tomu, aby dítě bylo chráněno před všemi formami diskriminace nebo trestání,
které vyplývají z postavení, činnosti, vyjádřených názorů nebo přesvědčení jeho
rodičů, zákonných zástupců anebo členů rodiny.
Článek 3
Zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se
dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální
péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují zajistit dítěti takovou
ochranu a péči, jaká je nezbytná pro jeho blaho, přičemž berou ohled na práva a
povinnosti jeho rodičů, zákonných zástupců nebo jiných jednotlivců právně za
něho odpovědných, a činí pro to všechna potřebná zákonodárná a správní opatření.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečí, aby instituce, služby a
zařízení odpovědné za péči a ochranu dětí odpovídaly standardům stanoveným
kompetentními úřady, zejména v oblastech bezpečnosti a ochrany zdraví, počtu a
vhodnosti svého personálu, jakož i kompetentního dozoru.
Článek 4
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, učiní všechna potřebná
zákonodárná, správní a jiná opatření k provádění práv uznaných touto úmluvou.
Pokud jde o hospodářská, sociální a kulturní práva, státy, které jsou smluvní
stranou úmluvy, uskutečňují taková opatření v maximálním rozsahu svých
prostředků a v případě potřeby i v rámci mezinárodní spolupráce.
Článek 5
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují respektovat
odpovědnost, práva a povinnosti rodičů nebo, v odpovídajících případech a v
souladu s místním obyčejem, členů širší rodiny nebo obce, zákonných zástupců
nebo jiných osob právně odpovědných za dítě, které směřují k zabezpečení jeho
orientace a usměrňování při výkonu práv podle úmluvy v souladu s jeho
rozvíjejícími se schopnostmi.
Článek 6
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají, že každé dítě má
přirozené právo na život.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují v nejvyšší možné míře
zachování života a rozvoj dítěte.
Článek 7
Každé dítě je registrováno ihned po narození a má od narození
právo na jméno, právo na státní příslušnost, a pokud to je možné,
právo znát své rodiče a právo na jejich péči.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují provádění těchto práv v
souladu se svým vnitrostátním zákonodárstvím a v souladu se svými závazky
vyplývajícími z příslušných mezinárodně právních dokumentů v této oblasti se
zvláštním důrazem na to, aby dítě nezůstalo bez státní příslušnosti.
Článek 8
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují respektovat právo
dítěte na zachování jeho totožnosti, včetně státní příslušnosti, jména a
rodinných svazků v souladu se zákonem a s vyloučením nezákonných zásahů.
Je-li dítě protizákonně částečně nebo zcela zbaveno své totožnosti, zabezpečí mu
státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, potřebnou pomoc a ochranu pro její
urychlené obnovení.
Článek 9
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zajistí, aby dítě nemohlo být
odděleno od svých rodičů proti jejich vůli, ledaže příslušné úřady na
základě soudního rozhodnutí a v souladu s platným právem a v příslušném řízení
určí, že takové oddělení je potřebné v zájmu dítěte. Takové určení může být
nezbytným v některé m konkrétním případě, například, jde-li o zneužívání nebo
zanedbávání dítěte rodiči nebo žijí-li rodiče odděleně a je třeba rozhodnout o
místě pobytu dítěte.
V jakémkoli řízení podle odstavce 1 se poskytuje všem dotčeným stranám možnost
zúčastnit se řízení a sdělit svoje stanoviska.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte oddělené ho od
jednoho nebo obou rodičů udržovat pravidelné osobní kontakty s oběma rodiči,
ledaže by to bylo v rozporu se zájmy dítěte.
Jestliže oddělení dítěte od rodičů je důsledkem jakéhokoli postupu státu, který
je smluvní stranou úmluvy, jako je vazba, uvěznění, vypovězení, deportace nebo
smrt (včetně smrti, která nastala z jakékoli příčiny v době, kdy dotyčná osoba
byla v opatrování státu) jednoho nebo obou rodičů dítěte, tento stát, který je
smluvní stranou úmluvy, na požádání poskytne rodičům, dítěti, nebo případně
jinému členu rodiny nezbytné informace o místě pobytu nepřítomného
(nepřítomných) člena (členů) rodiny, ledaže by poskytnutí takové informace
odporovalo zájmu dítěte. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, kromě toho
zabezpečí, aby podání takové žádosti samo o sobě nemělo žádné nepříznivé
důsledky pro dotčenou osobu (dotčené osoby).
Článek 10
Za účelem spojení rodiny a v souladu se závazkem podle čl. 9 odst. 1 státy,
které jsou smluvní stranou úmluvy, posuzují žádosti dítěte nebo jeho
rodičů o vstup na území státu, který je smluvní stranou úmluvy, nebo o jeho
opuštění pozitivním, humánním a urychleným způsobem. Státy, které jsou
smluvní stranou úmluvy, dále zabezpečí, aby podání takové žádosti nemělo žádné
nepříznivé důsledky pro žadatele nebo členy jeho rodiny.
Dítě, jehož rodiče pobývají v různých státech, má až na výjimečné okolnosti
právo udržovat pravidelné osobní kontakty a přímé styky s oběma rodiči. Za tímto
účelem a v souladu se svým závazkem podle č l. 9 odst. 2 státy, které jsou
smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte a jeho rodičů opustit kteroukoli
zemi, i svou vlastní, a vstoupit do své vlastní země. Právo opustit kteroukoli
zemi podléhá pouze takovým omezením, která stanoví zákon a která jsou nutná pro
ochranu národní bezpečnosti, veřejného pořádku, veřejného zdraví nebo morálky
nebo práv a svobod druhých a která jsou a souladu s ostatními právy uznanými v
této úmluvě.
Článek 11
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí opatření k potírání
nezákonného přemísťování dětí do zahraničí a jejich nenavracení zpět.
Za tímto účelem budou státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, usilovat o
uzavření dvoustranných a mnohostranných dohod a o přístup k existujícím dohodám.
Článek 12
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečují dítěti, které je
schopno formulovat své vlastní názory, právo tyto názory svobodně vyjadřovat
ve všech záležitostech, které se jej dotýkají, přičemž se názorům dítěte musí
věnovat patřičná pozornost odpovídající jeho věku a úrovni.
Za tímto účelem se dítěti zejména poskytuje možnost, aby bylo vyslyšeno v každém
soudním nebo správním řízení, které se jej dotýká, a to buď přímo, nebo
prostřednictvím zástupce anebo příslušného orgánu, přičemž způsob slyšení musí
být v souladu s procedurálními pravidly vnitrostátního zákonodárství.
Článek 13
Dítě má právo na svobodu projevu; toto právo zahrnuje svobodu
vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky všeho druhu, bez ohledu
na hranice, ať ústně, písemně nebo tiskem, prostřednictvím umění nebo jakýmikoli
jinými prostředky podle volby dítěte.
Výkon tohoto práva může podléhat určitým omezením, avšak tato omezení budou
pouze taková, jaká stanoví zákon a jež jsou nutná: a) k respektování práv nebo
pověsti jiných; b) k ochraně národní bezpečnosti nebo veřejného pořádku,
veřejného zdraví nebo morálky.
Článek 14
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na
svobodu myšlení, svědomí a náboženství.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají práva a povinnosti rodičů, a
v odpovídajících případech zákonných zástupců, usměrňovat dítě při výkonu jeho
práva způsobem, který odpovídá jeho rozvíjejícím se schopnostem.
Svoboda projevovat náboženství nebo víru může být podrobena pouze takovým
omezením, jaká předpisuje zákon a která jsou nutná k ochraně veřejné
bezpečnosti, pořádku, zdraví nebo morálky nebo základních práv a svobod jiných.
Článek 15
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na
svobodu sdružování a svobodu pokojného shromažďování.
Výkon těchto práv nesmí být žádným způsobem omezován s výjimkou těch omezení,
jež stanoví zákon a jež jsou nutná v demokratické společnosti v zájmu národní
bezpečnosti nebo veřejné bezpečnosti, veřejného pořádku, veřejného zdraví nebo
morálky či ochrany práv a svobod jiných.
Článek 16
Žádné dítě nesmí být vystaveno svévolnému zasahování do svého soukromého
života, rodiny, domova nebo korespondence ani nezákonným útokům na svou čest
a pověst.
Dítě má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům nebo útokům.
Článek 17
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají důležitou funkci
hromadných sdělovacích prostředků a zabezpečují dítěti přístup k informacím
a materiálům z různých národních a mezinárodních zdrojů, zejména takovým,
které jsou zaměřeny na rozvoj sociálního, duchovního a mravního blaha dítěte a
také jeho tělesného a duševního zdraví. Za tímto účelem státy, které jsou
smluvní stranou úmluvy, povzbuzují:
hromadné sdělovací prostředky k šíření informace a materiálů, které jsou pro
dítě sociálně a kulturně prospěšné a které odpovídají duchu článku 29 této
úmluvy,
mezinárodní spolupráci při tvorbě, výměně a rozšiřování takových informací a
materiálů z různých kulturních, národních a mezinárodních zdrojů,
tvorbu a rozšiřování knih pro děti,
hromadné sdělovací prostředky k tomu, aby braly zvláštní ohled na jazykové
potřeby dětí náležejících k menšinové skupině či domorodému obyvatelstvu,
tvorbu odpovídajících zásad ochrany dítěte před informacemi a materiály
škodlivými pro jeho blaho, majíce na mysli ustanovení článků 13 a 18 úmluvy.
Článek 18
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, vynaloží veškeré úsilí k tomu, aby
byla uznána zásada, že oba rodiče mají společnou odpovědnost za výchovu a
vývoj dítěte. Rodiče, nebo v odpovídajících případech zákonní zástupci, mají
prvotní odpovědnost za výchovu a vývoj dítěte. Základním smyslem jejich péče
musí přitom být zájem dítěte.
Za účelem zaručení a podpory práv stanovených touto úmluvou poskytují státy,
které jsou smluvní stranou úmluvy, rodičům a zákonným zástupcům potřebnou pomoc
při plnění jejich úkolu výchovy dětí a zabezpečují rozvoj institucí, zařízení a
služeb péče o děti.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna potřebná opatření k tomu,
aby bylo zabezpečeno právo dětí pracujících rodičů využívat služeb a zařízení
péče o děti, která jsou pro ně určena.
Článek 19
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna potřebná
zákonodárná, správní, sociální a výchovná opatření k ochraně dětí před
jakýmkoli tělesným či duševním násilím, urážením nebo zneužíváním, včetně
sexuálního zneužívání, zanedbáváním nebo nedbalým zacházením, trýzněním nebo
vykořisťováním během doby, kdy jsou v péči jednoho nebo obou rodičů, zákonných
zástupců nebo jakýchkoli jiných osob starajících se o dítě.
Tato ochranná opatření zahrnují podle potřeby účinné postupy k vytvoření
sociálních programů zaměřených na poskytnutí nezbytné podpory dítěti a těm, jimž
je svěřeno, jakož i jiné formy prevence. Pro účely zjištění, oznámení,
postoupení, vyšetřování, léčení a následné sledování výše uvedených případů
špatného zacházení s dětmi zahrnují rovněž podle potřeby postupy pro zásahy
soudních orgánů.
Článek 20
Dítě dočasně nebo trvale zbavené svého rodinného prostředí
nebo dítě, které ve svém vlastním zájmu nemůže být ponecháno v tomto
prostředí, má právo na zvláštní ochranu a pomoc poskytovanou státem.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečí takovému dítěti v souladu se
svým vnitrostátním zákonodárstvím náhradní péči.
Tato péče může mezi jiným zahrnovat předání do výchovy, institut "kafala" podle
islámského práva, osvojení a v nutných případech umístění do vhodného zařízení
péče o děti. Při volbě řešení je nutno brát potřebný ohled na žádoucí kontinuitu
ve výchově dítěte a na jeho etnický, náboženský, kulturní a jazykový původ.
Článek 21
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy a které uznávají a (nebo) povolují
systém osvojení, zabezpečí, aby se v první řadě bral do úvahy zájem
dítěte, a:
zabezpečí, aby se osvojení dítěte povolovalo jen k tomu kompetentními orgány,
které v souladu s příslušným zákonem a ve stanoveném řízení na základě všech
odpovídajících a spolehlivých informací určí, že osvojení je přípustné z
hlediska postavení dítěte ve vztahu k rodičům, příbuzným a zákonným zástupcům a
že, vyžaduje-li se to, dotčené osoby daly vědomý souhlas k osvojení po takovém
projednání, které se může ukázat nutným;
uznávají, že osvojení v cizí zemi lze považovat za náhradní způsob péče o dítě,
pokud dítě nemůže být předáno do výchovy v zařízení péče o děti nebo rodině
osvojitele nebo o ně nemůže být pečováno jiným vhodným způsobem v zemi jeho
původu;
zabezpečí, aby dítě osvojené v jiné zemi využívalo stejných záruk a práv, která
by platila v případě osvojení ve vlastní zemi;
činí všechna opatření potřebná k zajištění toho, aby osvojení v cizí zemi
nevedlo k neoprávněnému finančnímu zisku zúčastněných osob;
podporují v nutných případech cíle tohoto článku uzavíráním dvoustranných nebo
mnohostranných dohod nebo smluv a v jejich rámci usilují o to, aby umístění
dítěte do péče v jiné zemi bylo uskutečňováno k tomu příslušnými úřady nebo
orgány.
Článek 22
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí opatření potřebná k
zabezpečení toho, aby dítě žádající o přiznání postavení uprchlíka nebo
které je v souladu s platným mezinárodním nebo vnitrostátním právem a postupem
považovaného za uprchlíka, ať už je v doprovodu svých rodičů, jiných osob, anebo
bez doprovodu, obdrželo potřebnou ochranu a humanitární pomoc při
využívání práv stanovených touto úmluvou a jinými dokumenty v oblasti
mezinárodního humanitárního práva a lidských práv, jichžjsou uvedené státy
smluvními stranami.
Za tímto účelem státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, podporují, budou-li to
považovat za potřebné, součinnost v úsilí Spojených národů a jiných příslušných
mezivládních organizací nebo nevládních organizací spolupracujících se Spojenými
národy k ochraně a pomoci takovému dítěti a k vyhledávání rodičů nebo jiných
členů rodiny dítěte-uprchlíka s cílem získat informace potřebné k jeho opětnému
spojení s rodinou. Jestliže rodiče nebo jiné členy rodiny nelze nalézt,
poskytuje se dítěti stejná ochrana jako každému jinému dítěti z jakéhokoli
důvodu trvale nebo přechodně zbavenému své rodiny, jak je stanoveno touto
úmluvou.
Článek 23
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají, že duševně nebo
tělesně postižené dítě má požívat plného a řádného života v podmínkách
zabezpečujících důstojnost, podporujících sebedůvěru a umožňujících aktivní
účast dítěte ve společnosti.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo postiženého dítěte na
zvláštní péči, v závislosti na rozsahu existujících zdrojů podporují a
zabezpečují oprávněnému dítěti a osobám, které se o ně starají, požadovanou
pomoc odpovídající stavu dítěte a situaci rodičů nebo jiných osob, které o dítě
pečují.
Uznávajíce zvláštní potřeby postiženého dítěte se pomoc v souladu s odstavcem 2
poskytuje podle možností bezplatně, s ohledem na finanční zdroje rodičů nebo
jiných osob, které se o dítě starají, a je určena k zabezpečení účinného
přístupu postiženého dítěte ke vzdělání, profesionální přípravě, zdravotní péči,
rehabilitační péči, přípravě pro zaměstnání a odpočinku, a to způsobem vedoucím
k dosažení co největšího zapojení dítěte do společnosti a co nejvyššího stupně
rozvoje jeho osobnosti, včetně jeho kulturního a duchovního rozvoje.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, v duchu mezinárodní spolupráce
podporují výměnu odpovídajících informací v oblasti preventivní zdravotní péče a
medicínského, psychologického a funkčního léčení v případě postižených dětí,
včetně rozšiřování a přístupu k informacím týkajícím se metod rehabilitační
výchovy a profesionální přípravy k tomu, aby státy, které jsou smluvní stranou
úmluvy, mohly zlepšovat své možnosti a znalosti a prohloubit tak své zkušenosti
v těchto oblastech. V tomto směru se bere zvláštní ohled na potřeby rozvojových
zemí.
Článek 24
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na
dosažení nejvýše dosažitelné úrovně zdravotního stavu a na využívání
léčebných a rehabilitačních zařízení. Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy,
usilují o zabezpečení toho, aby žádné dítě nebylo zbaveno svého práva na přístup
k takovým zdravotnických službám.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, sledují plné uskutečňování tohoto
práva a zejména činí potřebná opatření:
ke snižování kojenecké a dětské úmrtnosti;
k zajištění nezbytné lékařské pomoci a zdravotní péče pro všechny děti s důrazem
na rozvoj základní lékařské péče;
k potírání nemocí a podvýživy též v rámci základní lékařské péče, mimo jiného
také využíváním snadno dostupné technologie a poskytováním dostatečně výživné
stravy a čisté pitné vody, přičemž se bere ohled na nebezpečí a rizika
znečištění životního prostředí;
k poskytnutí odpovídající péče matkám před i po porodu;
k zabezpečení toho, aby všechny složky společnosti, zejména rodiče a děti, byly
informovány o zdraví a výživě dětí, přednostech kojení, hygieně, sanitárních
podmínkách prostředí dětí i o předcházení nešťastným případům; a aby měly
přístup ke vzdělání a byly podporovány při využívání těchto základních znalostí;
k rozvoji osvěty a služeb v oblasti preventivní zdravotní péče, poradenské
služby pro rodiče a výchovy k plánovanému rodičovství.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna účinná a nutná opatření k
odstranění všech tradičních praktik škodících zdraví dětí.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují podporovat mezinárodní
spolupráci pro postupné dosažení plného uskutečňování práva uznaného v tomto
článku. V této souvislosti se bere zvláštní zřetel na potřeby rozvojových zemí.
Článek 25
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte,
které bylo svěřeno příslušnými orgány do péče, ochrany nebo léčení tělesného či
duševního zdraví náhradnímu zařízení, na pravidelné hodnocení zacházení s
dítětem a všech dalších okolností spojených s jeho umístěním.
Článek 26
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo každého dítěte
na výhody sociálního zabezpečení včetně sociálního pojištění a činí nezbytná
opatření k dosažení plného uskutečňování tohoto práva v souladu s vnitrostátním
právem.
Tyto výhrady se podle situace poskytují s ohledem na zdroje a možnosti dítěte a
osob, které se o ně starají, jakož i s ohledem na veškerá další hlediska, která
jsou spojena se žádostí o poskytnutí těchto výhod podanou dítětem nebo ve
prospěch dítěte.
Článek 27
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo každého dítěte
na životní úroveň nezbytnou pro jeho tělesný, duševní, duchovní, mravní a
sociální rozvoj.
Rodič(e) nebo jiné osoby, které se o dítě starají, nesou v rámci svých
schopností a finančních možností základní odpovědnost za zabezpečení životních
podmínek nezbytných pro rozvoj dítěte.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, v souladu s podmínkami daného státu a
v rámci svých možností činí potřebná opatření pro poskytování pomoci rodičům a
jiným osobám, které se o dítě starají, k uskutečňování tohoto práva a v případě
potřeby poskytují materiální pomoc a podpůrné programy, zejména v oblasti
zabezpečení potravin, šatstva a bydlení.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna opatření nezbytná k
zabezpečení obnovy péče o dítě ze strany rodičů nebo jiných osob, které nesou za
dítě finanční odpovědnost, ať u na území státu, který je smluvní stranou úmluvy,
nebo v zahraničí. Zejména v těch případech, kdy osoby, které nesou za dítě
finanční odpovědnost, žijí v jiném státě než dítě, státy, které jsou smluvní
stranou úmluvy, podporují přístup k mezinárodním dohodám nebo uzavírání takových
dohod a rovněž tak dosahují jiných odpovídajících dohod.
Článek 28
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na
vzdělání a s cílem postupného uskutečňování tohoto práva a na základě
rovných možností zejména:
zavádějí pro všechny děti bezplatné a povinné základní vzdělání;
podněcují rozvoj různých forem středního vzdělání zahrnujícího všeobecné a
odborné vzdělání, činí je přijatelné a dostupné pro každé dítě a přijímají jiná
odpovídající opatření, jako je zavádění bezplatného vzdělání a, v případě
potřeby, poskytování finanční podpory;
všemi vhodnými prostředky zpřístupňují vysokoškolské vzdělání pro všechny podle
schopností;
zpřístupňují všem dětem informace a poradenskou službu v oblasti vzdělání a
odborné přípravy k povolání;
přijímají opatření k podpoře pravidelné školní docházky a ke snížení počtu těch,
kteří školu nedokončí.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna opatření nezbytná k tomu,
aby kázeň ve škole byla zajišťována způsobem slučitelným s lidskou důstojností
dítěte a v souladu s touto úmluvou.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, rozvíjejí a podporují mezinárodní
spolupráci ve věcech týkajících se vzdělání, zejména s cílem přispět k
odstranění nevědomosti a negramotnosti ve světě a s cílem usnadnit přístup k
vědeckotechnickým poznatkům a moderním metodám výuky. V souvislosti s tím bude
brán zvláštní ohled na rozvojové země.
Článek 29
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se shodují, že výchova dítěte
má směřovat k:
rozvoji osobnosti dítěte, jeho nadání a rozumových i fyzických schopností v
co nejširším objemu;
výchově zaměřené na posilování úcty k lidským právů m a základním svobodám, a
také k zásadám zakotveným v Chartě Spojených národů ;
výchově zaměřené na posilování úcty k rodičům dítěte, ke své vlastní kultuře,
jazyku a hodnotám, k národním hodnotám země trvalého pobytu, jakož i země jeho
původu, a k jiným civilizacím;
přípravě dítěte na zodpovědný život ve svobodné společnosti v duchu porozumění,
míru, snášenlivosti, rovnosti pohlaví a přátelství mezi všemi národy, etnickými,
národnostními a náboženskými skupinami a osobami domorodého původu;
výchově zaměřené na posilování úcty k přírodnímu prostředí.
Žádná část tohoto článku nebo článku 28 nesmí být vykládána způsobem omezujícím
svobodu jednotlivců a organizací zřizovat a řídit výchovné instituce. Za všech
okolností je však třeba zabezpečit dodržování principů stanovených v odstavci 1
tohoto článku a podmínek, aby vzdělání poskytované těmito institucemi odpovídalo
minimálním standardů m stanoveným státem.
Článek 30
V těch státech, v nichž existují etnické, náboženské nebo jazykové menšiny
nebo osoby domorodého původu, nesmí být dítěti náležejícímu k takové
menšině nebo domorodému obyvatelstvu odpíráno právo společně s příslušníky
své skupiny užívat vlastní kultury, vyznávat a praktikovat své vlastní
náboženství a používat svého vlastního jazyka.
Článek 31
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na
odpočinek a volný čas, na účast ve hře a oddechové činnosti odpovídající
jeho věku, jakož i na svobodnou účast v kulturním životě a umělecké činnosti.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají a zabezpečují právo dítěte na
všestrannou účast v kulturním a umělecké m životě a napomáhají k tomu, aby dětem
byly poskytovány odpovídající a rovné možnosti v oblasti kulturní, umělecké,
oddechové činnosti a využívání volného času.
Článek 32
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte na
ochranu před hospodářským vykořisťováním a před vykonáváním jakékoli
práce, která může být pro něho nebezpečná nebo bránit jeho vzdělávání,
nebo která by škodila zdraví dítěte nebo jeho tělesnému, duševnímu, duchovnímu,
mravnímu nebo sociálnímu rozvoji.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, přijímají zákonodárná, správní,
sociální a výchovná opatření k zabezpečení provádění tohoto článku. Za tímto
účelem a s ohledem na příslušná ustanovení jiných mezinárodních dokumentů státy,
které jsou smluvní stranou úmluvy, zejména:
stanoví nejnižší věkovou hranici nebo hranice pro vstup do zaměstnání;
stanoví odpovídající úpravu pracovní doby a podmínek zaměstnání;
stanoví odpovídající pokuty nebo jiné sankce k účinnému zabezpečení plnění
tohoto článku.
Článek 33
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, přijímají všechna nezbytná
opatření, včetně zákonodárných, správních, sociálních a kulturních
opatření, k ochraně dětí před nezákonným užíváním narkotických a
psychotropních látek definovaných příslušnými mezinárodními smlouvami a k
zabránění využívání dětí při jejich nezákonné výrobě a obchodování s těmito
látkami.
Článek 34
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují chránit dítě před
všemi formami sexuálního vykořisťování a sexuálního zneužívání. K
zabezpečení tohoto závazku státy zejména přijímají nezbytná vnitrostátní,
dvoustranná a mnohostranná mezinárodní opatření k zabránění:
svádění nebo donucování dětí k jakékoli nezákonné sexuální činnosti;
využívání dětí k prostituci nebo k jiným nezákonným sexuálním praktikám za
účelem finančního obohacování;
využívání dětí v pornografii a při výrobě pornografických materiálů za účelem
finančního obohacování.
Článek 35
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, přijímají všechna nezbytná
vnitrostátní, dvoustranná a mnohostranná opatření k zabránění únosů dětí,
prodávání dětí a obchodování s nimi za jakýmkoli účelem a v jakékoli
podobě.
Článek 36
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, chrání dítě před všemi ostatními
formami vykořisťování, která jakýmkoli způsobem škodí blahu dítěte.
Článek 37
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zabezpečí, aby:
Žádné dítě nebylo podrobeno mučení nebo jinému krutému, nelidskému či
ponižujícímu zacházení nebo trestání. Za trestné činy spáchané osobami mladšími
osmnácti let nebude ukládán trest smrti a trest odnětí svobody na doživotí
bez možnosti propuštění na svobodu;
žádné dítě nebylo nezákonně nebo svévolně zbaveno svobody. Zatčení, zadržení
nebo uvěznění dítěte se provádí v souladu se zákonem a používá se pouze jako
krajní opatření a na nejkratší nutnou dobu;
s každým dítětem zbaveným svobody bylo zacházeno s lidskostí a s úctou k vrozené
důstojnosti lidské bytosti a způsobem, který bere ohled na potřeby osoby daného
věku. Především musí být každé takové dítě umístěno odděleně od dospělých,
ledaže by se uvážilo, že neoddělovat je od dospělých je v jeho vlastním zájmu, a
s výjimkou závažných okolností musí mít právo udržovat písemný a přímý styk se
svou rodinou;
každé dítě zbavené svobody mělo právo okamžitého přístupu k právní nebo jiné
odpovídající pomoci, jakož i právo odvolávat se k soudu nebo jinému
pravomocnému, nezávislému a nestrannému orgánu proti rozhodnutí o odnětí svobody
s v každém takovém případě na přijetí neodkladného rozhodnutí.
Článek 38
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují uznávat a
zabezpečovat dodržování norem mezinárodního humanitárního práva, které se na
ně vztahují v případě ozbrojených konfliktů a které se dotýkají dítěte.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna proveditelná opatření k
zabezpečení toho, aby se osoby, které nedosáhly věku patnácti let, přímo
neúčastnily bojových akcí.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zdržují povolávání do svých
ozbrojených sil osob mladších patnácti let. Při povolávání osob, které dosáhly
věku patnácti let, avšak mladších osmnácti let, přijímají přednostně osoby
starší.
V souladu se svými závazky podle mezinárodního humanitárního práva, které mají
vztah k ochraně civilního obyvatelstva za ozbrojených konfliktů, státy, které
jsou smluvní stranou úmluvy, přijímají všechna proveditelná opatření k
zabezpečení ochrany dětí postižených konfliktem a péče o ně.
Článek 39
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, činí všechna nezbytná opatření
k podpoře tělesného i duševního zotavení a sociální reintegrace dítěte,
které je obětí jakékoli formy zanedbání, využívání za účelem finančního
obohacování nebo zneužívání, mučení nebo jiné formy krutého, nelidského či
ponižujícího zacházení nebo trestání anebo ozbrojeného konfliktu. Zotavení a
reintegrace se uskutečňují v místě a prostředí podporujícím zdraví, sebeúctu a
důstojnost dítěte.
Článek 40
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, uznávají právo dítěte
obviněného, obžalovaného nebo uznaného vinným z porušení trestního práva
na takové zacházení, které rozvíjí smysl dítěte pro důstojnost a čest,
které znovu posiluje úctu dítěte k lidským právům a základním svobodám jiných a
bere ohled na věk dítěte, napomáhá znovuzačlenění a zapojení dítěte do prospěšné
ho působení ve společnosti.
Za tímto účelem a s ohledem na příslušná ustanovení mezinárodně právních
dokumentů státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, zejména zabezpečují, aby:
žádné dítě nebylo obviněno, obžalováno nebo uznáno vinným z porušení trestního
práva pro jednání nebo opomenutí, která nebyla zakázána vnitrostátním nebo
mezinárodním právem v době, kdy k nim došlo;
každé dítě obviněné nebo obžalované z porušení trestního práva mělo přinejmenším
tyto následující záruky:
být považováno za nevinné až do doby, kdy podle zákona je prokázána vina;
být okamžitě a přímo, v nutných případech prostřednictvím svých rodičů nebo
zákonného zástupce, informováno o obviněních proti němu vznášených, a mít při
přípravě a při uplatnění své obhajoby právní nebo jinou potřebnou pomoc;
aby věc byla bez odkladu rozhodnuta v souladu se zákonem příslušným, nezávislým
a nestranným úřadem nebo soudním orgánem ve spravedlivém procesu v přítomnosti
právního zástupce nebo jiné odpovídající osoby a v přítomnosti rodičů nebo
zákonných zástupců dítěte, ledaže by se zvážilo, že jejich přítomnost, zejména s
ohledem na věk a situaci dítěte, není v jeho zájmu;
aby nebylo nuceno vypovídat nebo přiznávat vinu; aby se mohlo seznamovat s
výpověďmi svědků buď přímo anebo prostřednictvím jiných a aby byla zabezpečena
rovnoprávná účast svědků obhajoby a hodnocení jejich výpovědí;
jestliže bylo rozhodnuto, že se dítě provinilo proti trestnímu zákonu, aby toto
rozhodnutí, jakož i jakákoli v důsledku toho přijatá opatření, byla v souladu se
zákonem přezkoumatelná vyšším pravomocným, nezávislým a nestranným orgánem nebo
soudním orgánem;
aby mu byla zajištěna bezplatná pomoc tlumočníka, jestliže dítě nerozumí jazyku
v řízení používané mu nebo jím nehovoří;
aby ve všech stadiích řízení bylo plně uznáváno jeho soukromí.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, usilují o vypracování zákonů a
zákonných procedur, o zřizování orgánů a institucí zvlášť určených pro děti
obviněné, obžalované nebo uznané vinnými z porušení trestního práva a zejména o:
stanovení nejnižší věkové hranice, před jejímž dosažením se děti považují za
nezpůsobilé porušit trestní právo;
v případě potřeby přijetí opatření k zacházení s takovými dětmi bez užití soudní
procedury za předpokladu plného dodržování lidských práv a právních záruk.
Je nezbytné vytvořit různé záruky, jako je pečovatelská služba, pravidla o
poradenství a dozoru; konzultativní služby; zavedení zkušební lhůty; náhradní
péče; programy vzdělávání a přípravy zabezpečení takové ho zacházení s dětmi,
které odpovídájejich blahu, jakož i jejich poměrům a spáchanému deliktu.
Článek 41
Nic v té to úmluvě se nedotýká ustanovení, která ve větší míře napomáhají
uskutečnění práv dítěte a která mohou být obsažena v:
Právním řádu státu, který je smluvní stranou, nebo
Mezinárodním právu, které je pro takový stát závazné.
ČÁST II
Článek 42
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují s využitím
odpovídajících prostředků široce informovat o zásadách a ustanoveních této
úmluvy jak mezi dospělými, tak mezi dětmi.
Článek 43
Pro zjišťování pokroku dosaženého státy, které jsou smluvní stranou úmluvy,
při plnění závazků přijatých touto úmluvou se zřizuje Výbor pro práva dítěte,
který vykonáváníže stanovené funkce.
Výbor se skládá z deseti odborníků vysokého morálního charakteru a uznávaných
schopností v oblasti, která je předmětem této úmluvy. Členové výboru jsou voleni
státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, z řad jejich státních příslušníků a
vykonávají tuto funkci jako soukromé osoby; přičemž je brán ohled na spravedlivé
zeměpisné rozdělení a na zastoupení hlavních právních systémů.
Členové výboru jsou voleni tajným hlasováním ze seznamu osob navržených státy,
které jsou smluvní stranou úmluvy. Každý stát, který je smluvní stranou úmluvy,
může ze svých občanů jmenovat jednu osobu.
První volby do výboru se konají nejpozději do šesti měsíců ode dne, kdy tato
úmluva nabude účinnosti, a poté každé dva roky. Nejméně čtyři měsíce přede dnem
konání každých voleb generální tajemník Spojených národů dopisem vyzve státy,
které jsou smluvní stranou úmluvy, aby do dvou měsíců předložily své návrhy.
Generální tajemník pak připraví seznam všech takto navržených osob v abecedním
pořádku s udáním států, které tyto osoby navrhly, a předloží jej státům, které
jsou smluvní stranou úmluvy.
Volby se konají na zasedáních států, které jsou smluvní stranou úmluvy,
svolaných generálním tajemníkem do sídla Spojených národů. Na těchto zasedáních,
na kterých dvě třetiny států, které jsou smluvní stranou úmluvy, tvoří kvorum,
jsou do výboru zvoleny ty osoby, které obdrží největší počet hlasů a absolutní
většinu hlasů přítomných a hlasujících zástupců států, které jsou smluvní
stranou úmluvy.
Členové výboru jsou voleni na období čtyř let. Vystupujícího člena lze volit
znovu, je-li navržen. Funkční období pěti členů výboru zvolených v prvních
volbách uplyne koncem druhého roku; neprodleně po prvních volbách předseda
vylosuje na zasedání jména těchto pěti členů.
Jestliže člen výboru zemře nebo odstoupí nebo oznámí, že z jakéhokoli důvodu
nemůže dále plnit své povinnosti ve výboru, stát, který je smluvní stranou
úmluvy a který jej navrhl za kandidáta, jmenuje jiného svého občana, který se
souhlasem výboru vykonává funkci po zbytek funkčního období.
Výbor vypracuje vlastní jednací řád.
Výbor zvolí své funkcionáře na období dvou let.
Zasedání výboru se normálně konají v sídle Spojených národů anebo v jiném
vyhovujícím místě určeném výborem. Výbor se pravidelně schází jednou ročně. Dobu
trvání zasedání výboru určují a v případě potřeby kontrolují státy, které jsou
smluvní stranou úmluvy, na svém zasedání, s výhradou schválení Valným
shromážděním.
Generální tajemník Spojených národů poskytne personál a zařízení potřebné k
účinné mu plnění funkcí výboru podle této úmluvy.
Se souhlasem Valného shromáždění obdrží členové výboru utvořené ho podle této
úmluvy odměnu z prostředků Spojených národů za podmínek, o nichž rozhodne Valné
shromáždění.
Článek 44
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se zavazují předkládat
prostřednictvím generálního tajemníka Spojených národů zprávy o opatřeních
přijatých k uvedení práv uznaných v této úmluvě v život a o pokroku, jehož bylo
při užívání těchto práv dosaženo:
do dvou let ode dne, kdy se staly smluvní stranou úmluvy;
poté každých pět let.
Ve zprávách podle tohoto článku se poukáže na případné skutečnosti a obtíže,
které se týkají stupně plnění závazků podle této úmluvy. Zprávy rovněž obsahují
informace dostatečné k tomu, aby byl zabezpečen úplný přehled výboru o provádění
úmluvy v dotyčné zemi.
Stát, který je smluvní stranou úmluvy, který předložil výboru komplexní úvodní
zprávu, nemusí v následujících zprávách předložených na základě odstavce 1 písm.
b) opakovat základní informace poskytnuté dříve.
Výbor může od států, které jsou smluvní stranou úmluvy, požadovat další
informace významné pro provádění úmluvy.
Výbor prostřednictvím Hospodářské a sociální rady předkládá Valnému shromáždění
Spojených národů každé dva roky zprávu o své činnosti.
Státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, své zprávy zpřístupňují široké
veřejnosti ve vlastní zemi.
Článek 45
Pro zajištění účinného provádění úmluvy a podněcování mezinárodní spolupráce
v oblasti upravené touto úmluvou:
Odborné organizace, UNICEF a jiné orgány Spojených národů mají právo být
přítomny jednání o provádění těch ustanovení této úmluvy, která spadají do
oblasti jejich činnosti. Výbor může vyzvat odborné organizace, UNICEF a jiné
příslušné orgány podle své úvahy, aby podaly názory odborníků na provádění
úmluvy v oblastech spadajících do jejich činnosti.
Výbor podle své úvahy postupuje odborným organizacím, UNICEF a jiným příslušným
orgánům zprávy došlé od států, které jsou smluvní stranou úmluvy, obsahující
požadavek nebo ukazující na potřebu technické rady nebo pomoci, případně
doplněné o poznámky nebo návrhy výboru týkající se těchto požadavků nebo
oznámení.
Výbor může doporučit Valnému shromáždění, aby požádalo generálního tajemníka,
aby z pověření Valného shromáždění provedl šetření týkající se specifických
otázek, které mají vztah k právům dítěte.
Výbor může činit návrhy a všeobecná doporučení založená na informacích získaných
na základě článků 44 a 45 této úmluvy. Tyto návrhy a všeobecná doporučení se
postupují dotčenému státu, který je smluvní stranou úmluvy, a sdělují Valné mu
shromáždění zároveň s případnými připomínkami států, které jsou smluvní stranou
úmluvy.
ČÁST III
Článek 46
Tato úmluva je otevřena k podpisu všem státům.
Článek 47
Tato úmluva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny se ukládají u
generálního tajemníka Spojených národů.
Článek 48
Tato úmluva zůstává otevřena k přístupu všem státům. Listiny o přístupu se
ukládají u generálního tajemníka Spojených národů.
Článek 49
Tato úmluva vstoupí v platnost třicátý den po datu uložení dvacáté ratifikační
listiny nebo listiny o přístupu u generálního tajemníka Spojených národů.
Pro každý stát, který úmluvu ratifikoval nebo k ní přistoupil po uložení dvacáté
ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, vstoupí úmluva v platnost třicátý
den po uložení jeho ratifikační listiny nebo listiny o přístupu.
Článek 50
Kterýkoli stát, který je smluvní stranou úmluvy, může navrhnout změnu úmluvy
a předložit ji generálnímu tajemníkovi Spojených národů. Generální tajemník poté
seznámí s pozměňovacím návrhem státy, které jsou smluvní stranou úmluvy, se
žádostí, aby mu sdělily, zda jsou pro svolání konference států, které jsou
smluvní stranou úmluvy, která by návrh posoudila a rozhodla o něm. Generální
tajemník svolá tuto konferenci pod záštitou Organizace spojených národů,
vysloví-li se alespoň třetina států pro její uspořádání. Každý pozměňovací návrh
přijatý většinou států, které jsou smluvní stranou úmluvy, přítomných a
hlasujících na konferenci bude předložen Valnému shromáždění Organizace
spojených národů ke schválení.
Změna odsouhlasená na základě odstavce 1 tohoto článku vstoupí v platnost,
bude-li schválena Valným shromážděním Spojených národů, a přijata dvoutřetinovou
většinou států, které jsou smluvní stranou úmluvy.
Vstoupí-li změna v platnost, stává se závaznou pro státy, které jsou smluvní
stranou úmluvy, které ji přijaly. Ostatní státy, které jsou smluvní stranou
úmluvy, jsou nadále vázány jen ustanoveními této úmluvy a kterýmikoli dřívějšími
změnami, jež přijaly.
Článek 51
Generální tajemník Spojených národů přijímá a rozesílá všem státům text
výhrad, které státy učinily při ratifikaci nebo přístupu k úmluvě.
Výhrada, neslučitelná s předmětem a účelem této úmluvy, se nepřipouští.
Výhrady mohou být kdykoli odvolány oznámením zaslaným generálnímu tajemníkovi
Spojených národů, který o tom informuje všechny státy.
Takové oznámení je účinné dnem, ve kterém bylo doručeno generálnímu tajemníkovi.
Článek 52
Stát, který je smluvní stranou úmluvy, může tuto úmluvu vypovědět písemným
oznámením generálnímu tajemníkovi Spojených národů. Vypovězení se stane účinným
jeden rok po dni, ve kterém bylo doručeno generálnímu tajemníkovi.
Článek 53
Tato úmluva bude uložena u generálního tajemníka Spojených národů.
Článek 54
U generálního tajemníka Spojených národů bude uložen původní text této
úmluvy, jehož anglické, arabské, čínské, francouzské, ruské a španělské znění má
stejnou platnost. Na důkaz toho níže podepsaní zmocněnci, kteří jsou k tomu
řádně pověřeni svými vládami, podepsali tuto úmluvu. Dáno v New Yorku dne 20.
listopadu 1989.