DULY NA BULOVCE

1. díl – Nový projekt České asociace dul a nemocnice Bulovka v otázkách a odpovědích

Autorka textu: Majka Staňková

„Co zkusit projekt, ve kterém budou úzce spolupracovat duly s jednou konkrétní porodnicí? Něco jako nemocniční dula v ČR?“ ptala se mě u kávy před téměř dvěma lety naše certifikovaná dula Anna Vršnik. Její zapálení pro věc bylo patrné. Říkala jsem si, že pokud bude vůle i na druhé straně, pak to s jejím odhodláním jednou jistě vznikne. Jako jiné plány i tento musel počkat na svůj pravý čas. Ten přišel nejen s koronavirovou pandemií, ale hlavně se vstupem porodní asistentky Alžběty Samkové do projektu. Jednoduše, když se spojí nadšení dvou šikovných žen s otevřenou myslí dalších zúčastněných osob, může vzniknout něco nevídaného. A tak vám dnes můžeme představit odvážný a úspěšný projekt s pracovním názvem „Duly na Bulovce“.

Nemocniční dula je speciální pracovní zařazení v porodnicích v několika zemích světa. Pilotní projekt, který probíhal od prosince 2020 na Bulovce, vycházel z britského modelu. Rodičky tak mohly využít službukonající dulu a rozšířit svůj pečující tým nad rámec zdravotnických odborníků i o psychologický aspekt.  Je to zcela jiný přístup než u běžné dulí praxe, kdy se rodička s dulou znají řadu týdnů před porodem, mají možnost navázat společný vztah důvěry, poznat se vzájemně a být u porodu již sehraným týmem. V konceptu tzv. nemocniční duly se poznávají až na místě, přesto však může mezi nimi vzniknout silná vazba, díky které se rodící žena cítí v prostředí porodnice v bezpečí. Na rozdíl od běžné praxe, není dula hostem v porodnici, nýbrž členem týmu. Podobných rozdílů mezi dulou v běžné praxi a dulou nemocniční, je více.

Pokud vás napadá spousta otázek, je to v pořádku. Je to totiž pozice pro české prostředí zcela nová a neprobádaná. A tak si ji pojďme spolu přiblížit. Zeptala jsem se za vás těch, které mají s projektem přímou zkušenost. Nejlepší je totiž jít přímo ke zdroji. Tak prosím, čtěte dál! Nejdříve však, pro lepší pochopení, trocha údajů: 

ZÁKLADNÍ FAKTA PROJEKTU

Zahájení pilotního projektu: 15.12.2020

Za ČAD: Duly ve službách – Anna Vršnik, Lenka Trešlová, Lucie Jeřábková, Katka Vávrová. Později Ivana Weissová (nastupuje na uvolněné místo po Anně Vršnik) + Jitka Čejková jako mentorka v počátku projektu.

Za porodnici Bulovka: Alžběta Samková, Bc. Lucie Velíková, MUDr. Jan Matěcha

Prvotní myšlenka a motivace projektu: pomoc porodnici v době, kdy mohla být personálně oslabena kvůli COVID pandemii. Umožnit alespoň některým ženám přítomnost duly ve chvílích, kdy byla účast dul vládními opatřeními znemožněna a vytvořit nový prostor pro dobrou spolupráci dul se zdravotnickým personálem v porodnici se společným úsilím vylepšit porodnictví podle přání rodiček.

Nejbližší spolupracující osoba pro dulu je porodní asistentka, zejména vedoucí dané směny, které dula ve službě kompetenčně podléhá.

Formální nastavení práce: Duly si vybraly 4 služby měsíčně (denní nebo noční služby), které odpracovaly na pozici dělník ve zdravotnictví za symbolickou odměnu 500Kč hrubého/měsíčně.

Cíle projektu: Kvůli některým špatným zkušenostem a léta zažitým předsudkům je ve všech pražských porodnicích dlouhodobě vnímána profese duly zdravotníky spíše negativně. Chtěly jsme se pokusit tuto skepsi zdravotníků, nedůvěru v práci duly, obavy ze spolupráce porodních asistentek a dul překonat a ukázat zdravotnímu personálu, jak může být dula nápomocná dobrému průběhu porodního procesu, když v rámci své profese mentálně a fyzicky rodičku podporuje.

PROČ PRÁVĚ V PRAZE?

Možná si říkáte, proč právě v Praze a proč právě na Bulovce, když jsou jiné porodnice, ve kterých jsou duly vítanou součástí týmu i bez tohoto pilotního projektu? Inu právě proto. Pražští prominou, ale nezbyde než chytnout se za nos a přiznat si, že je to právě naše velká Praha, která dlouhodobě zaostává za standardy jiných krajů o Moravě nemluvě. Zatímco třeba v Brně v největší porodnici v republice, vedou porody porodní asistentky už více než 15 let, v Praze to dodnes není běžným standardem. Porodit v jiné pozici než v leže na zádech s řízeným tlačením, je v Praze spíše vzácnou výjimkou a vaginální napářka je zcela jistě zařazena mezi úlety žen v batikovaných sukních vonících po bylinkách, jak si dodnes někteří dulu představují.

O to vzácnější je, že právě v tomto „neprůstřelném“ terénu vzniklo v porodnici na Bulovce Centrum porodní asistence, které nabízí radikální změnu v přístupu k rodícím ženám. A my, duly, jsme mohly tuto změnu ještě vyladit. Jak se totiž ukázalo, ani ta věhlasná Bulovka nebyla tím, čím by mohla být a i tam probíhalo spoustu rutiny. Byl to právě projekt „Duly na Bulovce“, který pomohl k zavádění „dulích“ praktik pro rodičky jako jsou vaginální napářka, práce s rebozem, Spinning babies pozice vylepšující porodní proces, aromaterapie apod.

„Díky dulám se více bavíme o průběhu porodů, ale i o životních souvislostech té které ženy. Díky dulám se ještě více snažíme o větší intimitu a respektování průběhu porodních procesů. Díky dulám používáme více přirozených a přírodních postupů a lépe pomáháme porodnímu procesu. I díky dulám se do středu naší péče vrací žena + její dítě a mizí rutinní a zastaralé postupy. Učíme se a jsme na cestě“ potvrzuje přínos dul porodní asistentka Alžběta Samková, díky které se projekt dul na Bulovce dostal do praxe.

A tak se i v Praze začínají dít velké věci. Z čehož máme obrovskou radost.

JAKÉ JSOU TEDY PŘÍNOSY VZÁJEMNÉ SPOLUPRÁCE

✔️ vylepšilo se vnímání duly zdravotníky

✔️ dula se pomalu stává součástí porodního týmu

✔️ daří se víc vycházet vstříc rodičkám při volbě porodní polohy

✔️ V porodnici se začaly používat více „dulí“ praktiky v podobě bylinných napářek, aromaterapie či techniky Spinnig babies. 

✔️ pomoc přetíženým PA při dlouhých nepostupujících porodech neustálou podporou rodičky

✔️ zkušená mentální podpora duly psychicky oslabenějším rodičkám, které mohou být pro zdravotnický personál náročnější

✔️ vzájemná pravidelná diskuse dul s vedením porodnice nad konkrétními postupy při porodu

✔️ zúčastněné duly získaly během krátké doby velké množství zkušenosti z porodnického prostředí, které by v běžné praxi sbíraly dlouhá léta. Vytváří osobní vztahy v porodnici, kam může kdykoliv doprovodit i své soukromé klientky. Získává tak i pro ně příznivou a přijímající atmosféru

✔️ pozitivní ohlasy rodiček s respektujícím přístupem PA a nezdravotní pomocí duly

✔️ rodičky jsou v péči kompletního porodního týmu. Lékaře, porodní asistentky a duly. Jsou spokojenější a jejich pozitivní ohlasy se množí

OBAVY JSOU V POŘÁDKU. PŘINÁŠÍME ODPOVĚDI.

Ohlasy rodiček, které měly možnost využít služby dul na Bulovce v rámci pilotního projektu, jsou krásné. Stejně tak dojmy zúčastněných dul a porodních asistentek. Přesto se však objevují ze strany veřejnosti otázky, pochybnosti a nejasnosti. Je to pochopitelné. Vše nové vzbuzuje obavy. Teprve až se zbavíme počátečních obav, můžeme se něčemu novému skutečně s důvěrou otevřít.  Nebo nám právě tyto ukáží, kterou cestou se vydat. Pozice nemocniční duly se teprve vytváří. A věřte nám, děláme vše pro to, aby to semínko, ze kterého má vyklíčit něco stabilního, bylo pevné. V rámci projektu nezůstal nikdo stát na místě. Celé měsíce dochází k dlouhým debatám, řešení krizí, vychytávání much a ani teď nejsme na konci. Start je už vyladěný a teď už jen udržet směr a dotáhnout vše do zdárného cíle. Pojďme se tedy spolu podívat na 8 nejčastějších obav a nejasností, které jsme zachytili. Abyste mohli zůstat v klidu a důvěře. Přinášíme odpovědi a postřehy z první ruky. Přímo od dul zařazených do projektu.

#1 Dula má přece podporovat ženu, se kterou se zná z dřívějška. Pokud se potkají až v porodnici, je pro rodičku cizí, což je stejné, jako každá jiná porodní asistentka, kterou ženě jen přidělí ve chvíli porodu. Největší přínos duly je tím pádem pryč. 

Ano, z pohledu chápání běžné dulí praxe. Formát nemocniční duly je však jiný. Něco získám a o něco přijdu. Rodička dulu skutečně poznává až na sále. To však neznamená, že i bez předchozího kontaktu nemůže být služba duly pro rodičku velice přínosná. Rodící žena má volbu. Pokud chce svou dulu znát už před porodem, může si ji sama zvolit a jít s ní cestou běžné dulí praxe. Ty ostatní mohou využít nabízenou službu až v porodnici. Pochopitelně bez bonusu, který mohla mít, pokud by dulu vyhledala již dříve.

Alžběta Samková: Ano, je něco hodně jiného podpořit ženu, kterou znáte a něco úplně jiného podpořit ženu o které nic nevíte. V tom prvním případě ženě dokážete její vlastní sílu potvrdit. V tom druhém (často dle mého náročnějším) případě pomůžete ženě při jejím porodu její vlastní sílu objevit.

Ivana Weissová: Dělá mi radost provázet neznámé ženy, udělat jim z porodu ještě lepší zážitek a nabídnout službu, kterou ani neznaly nebo nečekaly. U každé ženy, se kterou se tu setkám, jsem tak dlouho, jak dlouho mě potřebuje a mou přítomnost si přeje. Každá mě pustí jinam. U každé si jinam troufnu. Věřím své intuici, tak jako vždycky. Nic horšího, než že někomu pomůžu, se nestane.

#2 Dula ztrácí svou svobodu, je uvázaná ve službách a není k dispozici svým vlastním soukromým klientkám.

Pro tyto je to nevýhodné.

Ve skutečnosti svou svobodu neztrácí a pro své soukromé klientky získává ještě lepší půdu pro jejich porod. Pokud by totiž chtěly porodit právě v porodnici na Bulovce, získají dulu, která je tam „doma“, má vytvořené přátelské vazby s personálem a můžou tak spolu s personálem vytvořit všichni dohromady báječný tým á la tři mušketýři – VŠICHNI PRO JEDNOHO! Tedy pro jednu 🙂

Ivana Weissová: Naše svoboda nám zůstala. Kdybych potřebovala odejít k porodu své soukromé klientky, mohu. Kdybych potřebovala nepřijít po noci u porodu, není to problém. Když budu chtít zůstat u porodu do konce, i když mi služba končí, můžu. Jsem tu jako dula, ale zároveň i skutečná součást týmu. Někdo, kdo se ráno se všemi pozdraví a přivítá, někdo, koho se všichni předem trochu nebojí, jak jsem na to zvyklá z jiných pražských porodnic. A z toho mohou těžit i mé soukromé klientky.

#3 Jakmile je dula v přátelství s porodní asistentkou, hájí víc její zájmy, než zájmy rodičky. Je víc loajální k personálu než k rodící ženě.

Vzhledem k tomu, že se s rodičkou neznají z doby před porodem, může dula ženu hájit jen v těch přáních, které sama na místě vysloví, nebo napíše předem do porodního plánu. Tato přání slyší a čte i porodní asistentka a jsou pro ni závazné. Dula tedy může přání ženy připomenout, nicméně nemůže hájit víc než to, co už znají všichni kolem. Je to jiná zakázka než u běžných klientek. Pamatujte, že tato klientka svou dulu původně nepotřebovala. Pokud ji teď využije, není jí dula nijak zavázaná. Dá, co dát může, ale není povinována naplnit přání, která ani nebyla vyslovena. Pomáhá přijmout, čím právě prochází, nabídne svou přítomnost a podporu ve všem, co prožívá.

Lenka Trešlová: Jde o celkové nastavení porodnice a jak se v něm kdo cítí. Já myslím, že nastavení přístupu k rodičkám na Bulovce je hezké a já se v tom cítím dobře. Když doprovázím rodičku v jiné porodnici, stává se, že jí personál nabízí epidurál, přestože o něj ani nežádala, což může vnímat jako nedůvěru v její schopnosti porodit. Naproti tomu na Bulovce mě občas k rodící ženě přímo pošlou, protože už vyslovila žádost o epidurál. Vědí, že s mou pomocí mu můžeme předejít. V takovémto prostředí neprožíváme souboj loajality. Nemusíme volit ke komu budeme víc loajální. Cítíme, že nám jde všem o stejnou věc a to o co nejlepší podporu rodičky.

Iva Weissová: Většina žen spíše nemá žádná speciální očekávání. Moje podpora tedy cílí čistě na to, aby se cítila co nejlépe, aby porod zvládala, aby to hezky běželo. Vlastně je mnohem snazší pracovat se ženou, která prostě přijde a chce hlavně porodit a vy jí ten příběh můžete udělat jednoduše ještě hezčí, protože zažije laskavou péči, plnou pozornost, soucit…

#4 Dula nemůže říct, co si o péči v dané porodnici myslí. Byla by tím ohrožena, je přece zaměstnankyně porodnice. Něco ve smyslu „podpoř lékaře v jeho postupu, nebo odejdi“

Rozumíme těmto obavám. Kdo se pohybuje ve zdravotnictví ví, že je v mnoha případech postaveno na přísné hierarchii, autoritě a někde bohužel i strachu. A když k tomu přidáme ještě dědictví generací minulých, podle kterých má doktor vždy pravdu, je představa vystrašené duly, co se bojí promluvit, na světě. Ani se nedivím. My, duly, musíme tento strach překonávat i u svých běžných klientek a to ani nejsme zaměstnankyněmi nemocnice. A někdy je to skutečně těžké. Představa, že bychom k tomu ještě byly vázané smlouvou a kompetenčně podřízené, skutečně zavdává na obavy, zda nakonec duly na Bulovce nezůstanou jen ticho.

Nezůstanou. Protože strach, který je popsán výše, má místo jen tam, kde se nekomunikuje. Pilotní projekt našich dul byl však od začátku vystaven na otevřené komunikaci. Od samotného počátku projektu probíhají porady a brainstormingy. Poukazuje se na úskalí a hledají se cesty. Dula může říct, co si myslí a to právě díky přátelské spolupráci, která na Bulovce vznikla.

Katka Vávrová: Ve své běžné praxi se nikdy nesnažím stavět za ženu. Mou úlohou je být ji a jejímu doprovodu takovou oporou, aby se za sebe (pokud to potřebuje), uměla postavit sama. Informuji ji tak, jak to ode mě potřebuje a žádá. A stejně tak jednám i v rámci pilotního projektu na Bulovce. Necítím se být kýmkoliv ohrožena. Naopak, vnímám, že mohu napomáhat tomu, aby komunikace mezi PA a ženou fungovala co nejlépe – mohu dovysvětlit některé věci, příp. požádat PA o dovysvětlené, otevřene se ptát.

Lucka Jeřábková: Ohrožena se skutečně necítím. Vzhledem k odměně za mou práci jsem stále především dobrovolnice a ne zaměstnanec, který se obává o pracovní pozici. A jsem za to ráda, nemám „svázané ruce“. Pokud jdu pečovat o některou ženu během směny, vždy zjišťuji, zda má nějaké porodní přání a pokud ano, snažím se jí v něm podpořit.

Lenka Trešlová: porodní asistentky se s námi začaly o porodech a konkrétních postupech rády bavit, radí se, chtějí svou péči zlepšovat. Spokojené rodičky jim přináší radost stejně jako nám. Podílíme se tak na lepším porodnictví nejen pro své klientky, ale pro všechny budoucí klientky porodnice Bulovka.

Ivana Weissová: Po porodu, u kterého vždycky udělám to nejlepší, co umím, se o něm můžu se všemi v klidu bavit. Můžu říct, co mě k němu napadá, co znám třeba odjinud jinak. Mimo to, pokud bych chtěla ženu nějak informačně obohatit, říct ji něco, co bych se měla bát říct před lékařem, mohu to, vzhledem k tomu, že jsem s ní kontinuálně, udělat bez přítomnosti personálu. Jako u mých soukromých klientek. Ani s nimi nevedu dialog o poskytované péči před zdravotníky, ale soukromě, když máme prostor. Protože vzniku konfliktu se snažím vyhnout i u mých běžných klientek a jejich porodů.

#5 Finanční odměna 500,- hrubého za 4 dvanáctihodinové směny? To vážně? Nezapomněli tam na jednu nulu? To je aspoň vidět, jak si váží práce duly.

Připomeňme si dobu, ve které projekt vznikl. Kvůli nouzovému stavu a zákazu doprovodů, rodily ženy v porodnici osamocené. Pro porodní asistentky to znamenalo vyšší zátěž. Už jen proto, že musely rodičky kontrolovat častěji. Do toho však byly personálně oslabené. Část zaměstnanců bylo nemocných, či v karanténě. Pracovaly v menším počtu, často třeba i bez sanitárky, takže i ten úklid porodního sálu někdy zůstával na nich. Jedna z hlavních motivací dul pro zařazení do projektu tak byla ochota přiložit ruku k dílu. Původně zcela bezplatně, na bázi dobrovolnosti.

V době proticovidových opatření však byla jedinou formální možností, jak zařadit duly mezi zaměstnance nemocnice, forma dohody o provedení práce. A tak vznikla dohoda se symbolickou odměnou 500,- hrubého měsíčně. Ano, je to málo. Nicméně je to víc, než s čím duly do projektu vstupovaly.

Nehledejte v této sumě skrytý podtext. Není v tom žádná symbolika, ani vyjádření, jak moc si práci duly ve zdravotnictví váží. Přestavme si to jinak. O Vánocích půjdete do Armády spásy dobročinně nalévat polévku lidem bez domova. Přinášíte svůj vklad vědomě zadarmo. Přesto však dostanete drobnou odměnu. Budete rádi, nebo si řeknete, jak je nehorázné, že si vaší pomoci neváží víc?

Pokud se projekt nakonec vyvine až do zařazení nemocniční duly mezi stabilní trvalý tým nemocnice, pak by bylo nasnadě nastavit k této nové pracovní pozici i adekvátní plat. Zatím je ale projekt nastaven jako možnost dočasné dobrovolnické pomoci. Vždy ve čtyř měsíčních turnusech. Po čtyřech měsících se dula může rozhodnout, zda bude v projektu pokračovat, či svou účast ukončí.

Navíc, není to jen o dávání. Dula ve službách také něco získá. Za velmi krátkou dobu může získat spoustu zkušeností, které by v běžné praxi sbírala i léta. Má možnost navázat bližší vztahy s porodními asistentkami napříč všemi směnami. I to by trvalo v provozech velkých porodnic roky a s nejistým výsledkem. Vztah důvěry, který má s nimi šanci navázat, bude využívat i po účasti v projektu. Kdykoliv v budoucnu přijede s klientkou do této porodnice, nebude už jen nějaká bezejmenná, neznámá dula. Budou ji znát a ona je. Všichni tak budou moci pracovat v klidu a atmosféře přijetí.

Nakonec i na tomto nízkém ohodnocení lze najít jistou výhodu. A to, že s takovým „platem“ nejsou duly systémem nijak zásadně vázány. Rozuměj – když přijdou, přijdou, když ne, tak ne. Je to jejich volba, která jim zajišťuje tolik důležitou svobodu v jejich práci. Řekněte sami. Nestojí toto vše za čtyři měsíce práce osobního vkladu se symbolickým platem? Něco dáš a něco dostaneš. Je v tom rovnováha.

#6 Dula v tomto pojetí ztrácí fokus na rodičku. Musí totiž myslet i na personál. Přemýšlí, jak se mají, jak jsou třeba přetížení, aby jim nepřitížily ještě víc. Takzvaně kolaborují s personálem…

Ivana Weissová: Můj úkol je postarat se o rodičku, ne o PA. O tom, kam půjdu, se domlouvám s PA, která má porod na starost. Někdy vzejde návrh ode mne, někdy mě PA nasměruje, pokud má pocit, že by to té ženě pomohlo. S rodící ženou jsem pak nepřetržitě a zůstávám tak dlouho, jak potřebuje. Pokud je porod v začátku, nasměruju k odpočinku, postarám se a odejdu. Pokud je to aktivní fáze, neodešla jsem nikdy. Nikdy se mi nestalo, že by mě poslali pryč, nebo najednou převeleli jinam. V tomhle se cítím být svou paní. Ve chvíli, kdy jsem u klientky, dělám čistou dulí práci.

Lenka Trešlová: Opak je pravdou. Pokud bych měla pomoct přetížené porodní asistentce, pak právě tím, že jsem u rodící ženy a soustředím se na ni. Když jsem s rodičkou já a porodní asistentka mi důvěřuje, nemusí být u porodu tak často. Může být více v klidu a soustředit se třeba na svou administrativní práci. Personálu tedy pomáhám tím víc, čím víc pečuji o rodičku.

Lucka Jeřábková: Můj fokus je vždy především u ženy a jejího dítěte. Kolaborace je pro mě spolupráce s nepřítelem. Pokud bereme zdravotníky primárně jako nepřítele, nemůžeme se divit, že je v ČR situace stále taková, jaká je. Na Bulovce vládne přátelská atmosféra. Nejsme nepřátelé, ale primárně SPOLU-pracujeme ve prospěch ženy. Není důvod k jakékoliv kolaboraci. 

 

#7 Nezůstává se ženou kontinuálně. Přichází a odchází jako personál. Prostě „skončí směna, jedu domů“

Lenka Trešlová: Pokud je žena v počátku porodu a potřebuje odpočívat, dovolím si od ní odejít. Ve chvíli aktivního porodu však zůstávám kontinuálně. Za celou dobu jsem byla od ženy odvolaná jen jednou a to ve chvíli, kdy bylo potřeba podpořit velmi vystresovanou rodičku. Bylo to možné i s ohledem k tomu, že původní rodička, od které jsem na malý moment odešla, byla naopak v samotném začátku. Myslím, že pokud by byl porod hezky v běhu, nebyla bych o pomoc s druhou ženou ani požádána.

Ivana Weissová: zůstávám, jak uznám já za vhodné. Nikdy jsem neodešla od porodu, který vrcholil. Nechodím tam a zpět. U ženy jsem kontinuálně. PA pracuje jak je zvyklá a já taky. Pokud bych chtěla s někým zůstat, klidně si můžu napsat další odslouženou dvanáctku a zůstat tam 24 hodin v kuse. Rozhodně mi nikdo v setrvání nebrání.

#8 Na Bulovce duly i uklízí. To přece není práce duly. Není to děvče pro všechno.

Lenka Trešlová: Porodní asistentky také nejsou holky pro všechno. Když v prosinci a lednu zoufale chyběly sanitárky a uklízečky, nezbylo jim než vzít hadr a vytřít. Nebyla to ale ani jejich práce. O tomhle je fungování v týmu. Někdo potřebuje pomoct, tak to uděláš. Jednalo se o přirozenou pomoc v nelehké době. Nikdy to ale nebylo na úkor rodičky.

Ivana Weissová: Dnes už jsme v normálním stavu, uklízečky i sanitárky normálně jsou, takže kromě toho, že občas umyju nádobí na sesterně, a občas vezmu rukavice a někde něco přidržím, podám nebo odnesu, když jsme u porodu s PA jen samy, nedělám žádnou práci, kterou by dula nedělala u každého jiného svého doprovodu.

S ODVAHOU DO NOVÝCH VÝZEV.

 

Dnes, když píšu tyto řádky, vzpomínám na naše začátky. Před dvaceti lety nikdo nevěděl, kdo je to ta „dula“. Našlo se však pár žen, které  s odvahou a vizí vstoupily na křehké pole porodnictví a s plnou snahou o podporu žen, rodiček, se vydaly na dlouhou cestu. Na cestu s nejistým výsledkem, přesto však hodnu ji podstoupit. Protože to, co mělo přijít, za tuto snahu jistě stálo. A i díky tomu, že zabojovaly, reagovaly na změny, řešily potíže, dnes můžeme hrdě pracovat jako duly a říct si: „povedlo se“!

Abychom jednou mohly stejně radostně zvednout ruce nad hlavu ve věci nemocniční duly, musíme vydržet a jít dál. Tušíme, že jsme na začátku. Nezavíráme oči před výzvami, neschováváme se před překážkami ani pochybnostmi. Chceme jim čelit a zrát. Věříme totiž, že tak jako v několika zemích světa, i u nás může mít institut nemocniční duly své důležité místo. A my chceme být u toho.

Věřte mi, i já měla v počátcích projektu obavy. Ale na strachu se ještě nikdy nevybudovalo nic dobrého a užitečného. Namísto obav a strachu jsem kladla otázky, zajímala se a na základě nových informací začala důvěřovat. A vy můžete také. Pokud máte otázky, ptejte se. Ptejte se však těch pravých. Nenechte se zmást domněnkami a pojďte rovnou ke zdroji, jako já. 

Děkujeme všem, kteří se na tomto projektu podíleli:
Dulám Anně Vršnik, Lence Třešlové, Katce Vávrové, Lucce Jařábkové, Ivaně Weissové a Jitce Čejkové.
Porodní asistentce Bětce Samkové a všem ostatním buloveckým porodním asistentkám, lékařům a vedení gynekologicko-porodnické kliniky Nemocnice na Bulovce.