Evropské setkání dul

rozhovor s Vlastou Jiráskovou o tom, jaké to je, když se sejdou duly z celé Evropy

Rozhovor vedla: Majka Staňková

Zažili jste v nějaké společnosti pocit, že jste „mezi svými“? Ve své bublině, ve své komunitě, ve svém kmeni….jakkoliv to nazvete? Přesně takový pocit jsem poprvé zažila v září 2018 na Evropském setkání dul ve Vídni. Poprvé jsem se zúčastnila této úžasné akce a byla jsem ohromena. Nikdy v životě jsem nezažila tolik souznění, tolik ženské energie, laskavosti, společného ladění. I beze slov či činů. Jednoduše radost ze společného bytí a plynutí. Bez obav, bez cenzury, bez přetvářky. Z každého obličeje na mě koukaly něžné, chápavé a podporující oči duly. Přesně takové, které působí na rodičky u porodů. A já se cítila svobodná a v bezpečí právě tam, kde jsem a kým jsem. Byla jsem rozhodnuta zažít ten pocit opět, ať už se bude další setkání konat kdekoliv. To příští mělo být v Paříži a já měla v duchu koupené letenky a viděla se pod Eiffelofkou. 

Život je pestrý a o náhody v něm není nouze

Ale jak se říká v jedné pohádce – život je pestrý a o náhody v něm není nouze….Francouzky nakonec přišly o možnost setkání pořádat a v hlasování o náhradního pořadatele jsme tuto možnost naopak vyhrály my – dvě dulí organizace z České republiky. Dalším místem setkání tedy bude Praha. Chápete? Praha! Nepotřebuju letenku a mám to doma! Radost nemohla být větší. A tak začaly intenzivní přípravy, plánování a neuvěřitelný kolotoč organizace, abychom přesně rok poté uvítaly více než 120 dul z 21 zemí u nás v Praze. Jaké to tam nakonec bylo a jaké v jiných zemích do té doby, nebo naopak rok po Praze v online podobě z různých zemí světa, jsem se zeptala Vlasty Jiráskové – spoluzakladatelky naší organizace, která nás na mnoha podobných setkáních v minulosti i na tom letošním reprezentovala.

Kdy poprvé vznikla myšlenka propojit různé organizace sdružující duly z jednotlivých států napříč Evropou v jednu?

Úplně poprvé se duly z několika evropských zemí setkaly v roce 2005. S mou drahou kolegyní Mílou Kramnou, spoluzakladatelkou České asociace dul, jsme měly to štěstí, že jsme byly při tom. Vydaly jsme se na konferenci pro duly a porodní asistentky pořádané rakouskými dulami v Grazu. Bylo to veliké nadšení. Přítomny byly Němky, Maďarky, Švýcarky, Francouzky, samozřejmě Rakušanky a my a pak také mezinárodně proslulé duly z USA Henci Goer a Debra Pascali Bonaro, které na konferenci přednášely.

Podruhé jsme se viděly ve větším počtu o rok později na konferenci Midwifery Today v Německu, kde jsme měly regulérní schůzi dul a uvažovaly o formálnějším propojení dul z jednotlivých evropských zemí. Francouzky pak na svém webu vytvořily mapu dulích organizací v Evropě a z našich příspěvků sestavily sborník s informacemi o jednotlivých organizacích a vzdělávacích programech pro duly. Na popud německy mluvících dul byla v roce 2010 založena Evropská sít dul (EDN, European Doula Network).

Co bylo pro Českou asociaci dul motivací k vstupu do této vzniklé Evropské sítě dul?

Motivací být součástí EDN je možnost sdílet informace, vzájemná podpora, pomoc a inspirace. Původně byla i snaha sjednotit vzdělávací programy pro duly, ale to se prakticky ukázalo jako nemožné. V každé zemi je to trochu jinak. A můžu říct, že náš systém vzdělávání dul a poporodních dul v mezinárodním srovnání patří k těm nejvíce propracovaným a nejkomplexnějším.

Duly z organizací spojených v EDN se jednou ročně setkávají i osobně na mezinárodním setkání dul. Jak takové setkání probíhá? Mohlo by se zdát, že je to „jen“ ženský kruh a lidově řečeno „pokec“ jen s mezinárodní účastí. Je to tak, nebo má setkání i vzdělávací charakter?

Jedná se především o setkání žen, které spojuje stejný zájem – podpora dalších žen v období přivádění dětí na svět – a často i podobné osobnostní ladění potřebné pro práci duly. Jde o sdílení aktuálních radostí i starostí, navázání a prohloubení přátelství, sesterství. Ve velkém kruhu vždy sdílíme novinky a současnou situaci v porodnictví a postavení dul v jednotlivých zemích. Ovšem probíhají také odborné přednášky a semináře na témata související s naší prací. Kromě toho společně jíme, povídáme si, zpíváme a můžeme si i zatančit. Každá dula se všech nabízených aktivit účastní nebo neúčastní podle vlastního zájmu a chuti. Kromě veřejného programu pro všechny účastnice vždy probíhá i zasedání zástupkyní jednotlivých členských organizací EDN, kde řešíme obecnější pracovní věci a provozní záležitosti Evropské sítě dul.

Kolik jich už historicky proběhlo a kolika takovýchto mezinárodních setkání EDN ses osobně zúčastnila?

Letos proběhlo již desáté oficiální setkání EDN. Sama jsem se zúčastnila tří posledních – ve Vídni, v Praze a online z vlastního domova – a jak už jsem zmínila, ještě několik let před tím dvou přípravných setkání, v rakouském Grazu a v německém Bad Wildbad.

Co si z těchto setkání odnášíš Ty osobně a co pro asociaci?

Tyhle akce mívají báječnou nabíjející atmosféru. Tolik otevřených srdcí, náručí i hlav pohromadě! Setkání jsou prodchnuta vzájemnou vstřícností, bezpodmínečným přijetím, dobrou vůlí najít kompromis a společnou řeč, i pokud se názory liší. Hledí se i na krásnou výzdobu, zdravé a chutné jídlo a v neposlední řadě i na ekologickou udržitelnost. To vše spolu s osobními setkáními se známými i novými tvářemi je pro mě vždy hodně osvěžující a inspirativní. Pro asociaci je důležité znát, jak to chodí jinde. Mít srovnání, v čem si u nás vedeme dobře a co je potřeba zlepšit, ať už v asociaci nebo celkově v porodnictví.   

Loni Česká asociace dul spolupořádala takovéto setkání EDN u nás v Praze. Byla to velká vícedenní mezinárodní akce, která určitě vyžadovala značné přípravy. Jak takové přípravy probíhaly a co se ukázalo jako největší výzva (výzvy)?

Přípravy nám zabraly celý rok. Nejdřív najít vhodné, dostupné a dostatečně velké prostory. Nabídnout a předem dojednat různé varianty ubytování. Nejvíc mě bavilo to, kde člověk může využít kreativitu: s grafičkou doladit banner, vymyslet program na jednotlivé dny, vymyslet zahajovací rituál – vytvářely jsme mandalu z přírodnin, které ženy dovezly ze svých domovů. Naplnit web a dávat příspěvky na facebook. Byla to největší akce, jakou jsem kdy koordinovala, takže pro mě byly nejnáročnější dny posledních příprav a věřit, že to všechno klapne. A povedlo se! Na místě se zapojila řada kolegyň z České asociace dul i ze spolku České duly a společně se nám podařilo uskutečnit konferenci s krásnou atmosférou a lákavým programem.   

Kolik dul a z kolika zemí se pražského setkání zúčastnilo a jaké byly po setkání následně ohlasy?

Hostily jsme 120 dul z 21 zemí, což byl rekordní počet. Měla jsem velkou radost, že ohlasy byly převážně opravdu nadšené. Líbil se odborný i společenský program. Už první večer nás rozezpívala a roztančila parta muzikantů spolu s tebou, vždyť víš. Ženy ocenily, že nás na zahájení přišla pozdravit zástupkyně poslanecké sněmovny Olga Richterová a vyjádřila nám podporu. Líbily se a chutnaly dorty na závěrečnou oslavu, které pro nás fantasticky nazdobila jedna kolegyně. Ve prospěch úspěchu celé akce samozřejmě taky hrálo jedinečné místo konání – pražská Kampa a příjemné zářijové počasí.

Letos se kvůli pandemii COVID-19 uskutečnilo setkání EDN historicky poprvé online. I tohoto setkání ses zúčastnila. Povedlo se i přes obrazovky cítit sounáležitost a vzájemnost?

Naprosto! Opět zavládla vřelá a vstřícná atmosféra. Konference byla skvěle zorganizovaná. Určitě je výhodou, když člověk už spoustu účastnic zná z předchozích osobních setkání, ale věřím, že i duly, které se připojily poprvé, pocítily přijetí a vzájemnost. Letos bylo 98 přihlášených z 18 evropských zemí.

Co vnímáš na online formě jako přínosné a co naopak jako znevýhodňující?

Určitě je výborné, že spolu můžeme mluvit a vidět se, přestože není možné nebo je nejisté cestovat. Tedy velký dík technologiím a všem organizátorkám, přednášejícím a facilitátorkám, které to tak dobře zvládly. Sedět doma a nikam nelétat nebo nejezdit, připít si z vlastní skleněné skleničky je šetrné k planetě i k peněžence… Mohly jsme se připojit jen ve vybraný čas a mezitím žít svůj normální život. Co jsme nestihly, budeme moct zhlédnout ze záznamu. Nicméně chyběla nám obejmutí, dopovězení toho, co se nestihlo, a společná klábosení o přestávkách a u sdíleného jídla. Nepoznaly jsme kousek země a kultury hostitelek. To všechno zažívat naživo, je přeci jen něco jiného!

A v samotném závěru nám prozraď, ve které zemi bude probíhat příští ročník Evropského setkání dul. A zda bys (z porovnání, které teď už máš) chtěla, aby probíhalo online nebo raději osobně naživo.

Jedenáctý ročník je naplánován do Belgie. Moc si přeju, aby se co nejdřív situace zklidnila a bylo bezpečné cestovat a scházet se. Přeju si, abychom se příští rok s kolegyněmi dulami viděly osobně a tu atmosféru vzájemné podpory a sounáležitosti bez ohledu na národnost nebo třeba vyznání znovu zažily naživo.

Podívejte se na video z našeho pražského setkání a nasajte tu krásnou atmosféru, jako byste tam byli s námi.

Vlasta Jirásková

Dlouhodobá propagátorka přirozeného (kontaktního) rodičovství, autorka překladů informací o kojení, překladu knihy Porod s dulou, dokumentů o porodních službách matce a dítěti přátelských a knihy Orgasmický porod. Spolu s dcerou Annou přeložila Průvodce kojením Iny May Gaskin. Je členkou Hnutí za aktivní mateřství a spoluzakladatelkou naší České asociace dul, v níž působí i jako lektorka kurzu a konzultantka dul a jako vyslankyně pro kontakt se zahraničními spřízněnými organizacemi. Je spoluautorkou knihy porodních příběhů Rodíme se jednou. V květnu 2014 vydala svou knihu pro děti o čekání a narození miminka Povídej mi, jak jsem se narodil/a, která oslavuje kontaktní rodičovství, normální porod a kojení a která se dočkala i anglického vydání pod názvem How You Were Born. Od roku 2013 zastupuje Českou asociaci dul v pracovní skupině pro porodnictví České ženské lobby.  Od roku 2017 do září 2020 byla výkonnou ředitelkou naší asociace.